Originalita ta tam?

Říkám si, kam se vytratili originální a jedinečný lidé. Ti s osobností, chápete ne?
Teď jsou blogy a bulvár plný neoriginálních lidí, kteří si myslí, jak děsně originální jsou a všichni jim to žerou. Například ty holky z lookbooku. Všechny puberťačky, co "mají styl" je šíleně žerou. Slintají nad jejich úžasnými outfity a já si pak říkám, že jsem asi fakt hodně OUT.

Proč?Protože to, co mají ony nepokládám za styl. Pokládám to za nevkus. Jako sorry, ale vzít si na sebe svetr po babičce, k tomu kraťasy po pas, podkolenky a jakési křiklavé prsteny a náhrdelníky je teď in? Jo tak. Navíc je ten styl a jedinečnost těch holek na lookbooku úplně stejný! Každá je originální, ale každá nosí vlastně to samé, chápete?
Mám pro vás novinku: I lidi, co se neoblíkají podle nejnovějších "módních trendů" a nepyšní se úžasnýma značkama typu Channel a podobnýma značkovýma hadrama mají styl!

Ano, těžko uvěřitelné, ale je tomu tak.

Víte, mě by ani neštval ten jejich styl. Vždyť.. ať si nosí, co chtějí. Ať si ostatní mají styl. Ale proboha, lidi, proč sakra obdivovat nějaký vychrtlý nány z Ameriky, co jsou jak z kopírky? Jsou jasně, jsou krásný, úžasný, mají skvělý hadry.
Ne ne. Tím to není. Ony je prostě umí nosit!

Mezi tím je rozdíl..

27. červen - Znechucená princezna

Přijde mi to neskutečně nechutný. Ubohý.
Jak jsou všichni najednou kamarádi, jak se mají všichni rádi. Za chvíli začnou brečet nad tím, jaký jsme spolu ztrávili čtyři krásný roky. Jak jsme milovali naši třídní, jak jsme si sice zažili svoje, ale jsme všichni kámoši. Dneska spolužačka připravovala, nebo spíš dodělávala "slavnostní řeč" na vyřazování. Proslov. Řeknu Vám, kdybych to tam musela číst, asi bych z toho vyhodila snídani i večeři z předchozího dne.

Přijde to jen mě jako přetvářka?
Nevím. Ale je to hrůza. Kecy o tom, jak nás naše učitelka s láskou a trpělivosít provázela těmi čtyřmi roky. Jo, možná byla trpělivá a třeba nás měla ráda, ale sakra, před měsícem na ni ještě nadávali jaká je píča, před měsícem jsme ji všichni pomlouvali a teď budou kecat nějaký srajdy o lásce a důvěře a vděku a kdesi cosi?
Prosím, né. Tohle mi nedělejte!

Nesnáším takovýhle povrchní lži. Nemohla bych ten pitomej proslov psát, protože bych tam nemohla psát věci, co nejsou pravda. Upřímně? Přijde mi, jakoby ten proslov ani nebyl o nás. Jakoby nebyl o naší třídě. Vždyť my jsme úplně jiný, než ty lidi v tom proslovu. My to brali jinak.
Jenom povrchní kecy, abychom uchlácholili do publikum a dali mu pocit, že jsme si ty čtyři roky užívali ve štěstí a lásce a spokojenosti.
Ale jinak to v dnešní společnosti ani nejde.
Všichni chtějí vidět jen to dobrý, hezký. Žijí za neviditelnýma maskama. Je na nich vyryto to, co od nich čekají ostatní, to, co jim přidá ke štěstí a tím pádem i ke štěstí nositele masky. Je to nechutný. Jenomže takhle už to ve světě prostě funguje.

A je jen na nás, jestli to změníme.